S krevetkami, o krevetkách, pro krevetky

Macrobrachium dayanum řadíme mezi velkoramenné krevety patřící do čeledi Palaemonidae. Svou velikostí (samice mají až 7 cm, samci až 9 cm) předčí všechny běžně chované krevetky z rodů Caridina a Neocaridina. Z etologického hlediska je M. dayanum snad nejpozoruhodnější krevetou chovanou ve sladkovodních akváriích. Dříve byla tato kreveta známa pod synonymy Palaemon dayanus a Macrobrachium sintangense. České názvosloví pro tuto krevetu název stejně jako pro ostatní krevety nemá, v obchodech, u prodejců či chovatelů u v zahraničí ji můžeme nalézt pod názvy Kaira river prawn, Red dusty, Ringelhangarnele, Shoko Garnele či Crevette chocolat. Její domovinou je jižní Indie, okolí Bengálského zálivu a řeka Kaira.

Obr. 1: Drobný samec Neocaridina zhangjiajiensis var. blue beze strachu dosedl na klepeto dominantního samce Macrobrachium dayanum.

Poměrně rozporuplný nadpis jsem zvolil úmyslně. Při prvním setkání s touto krevetou jsem byl překvapen obrovskými klepety samců. Tento znak je v rodu Macrobrachium obvyklý, nicméně u běžně chovaného druhu M. lanchesteri se samci s takovými klepety nevyskytují. Ve chvíli, kdy jsem si pořídil několik prvních párů, dal jsem jim do nádrže živé krmení – několik menších krevet rodu Neocaridina zhangjiajiensis. Byl jsem velice překvapen, když jsem těchto pár krevet zahlédl přibližně za týden stále v akváriu a po cca měsíci se můj údiv ještě zvětšil, když se v akváriu s obrovskými monstry druhu M. dayanum pohybovalo potomstvo maličkých N. zhangjiajiensis (Obr. 1). Nemohu samozřejmě tvrdit, že si tato Macrobrachia nikdy menších krevet či rybek nezobnou, ale při určitých podmínkách jsou schopna relativně mírumilovného soužití s obyvateli, kteří jsou i desetkrát menší než dospělci tohoto druhu.

Obr. 2: Dominantní samec s velkými hnědými klepety

Jak jsem již zmínil v úvodu, patří tyto krevety mezi velkoramenné. Proč právě velkoramenné nám jasně dokládají fotografie dospělých dominantních samců (Obr. 2 a 3).

Obr. 3: Dominantní samec s velkými hnědými klepety

Ve srovnání s krevetami rodu Caridina a Neocaridina se samice Macrobrachií (Obr. 4) také mohou pochlubit velkými klepety, v porovnání se samčími jsou ale jejich klepeta daleko kratší a menší. Typicky zbarvení jedinci jsou většinou nahnědlí, šedí, někdy mají černé a načervenalé skvrnky na klepetech. Samci jsou obvykle tmavší, než samice.

Obr. 4: Dospělé samice mají klepeta menší než samci.

Na třetím článku zadečku se klene tmavý oblouk (Obr. 5), poslední článek klepet samců je hnědý a je pokryt štětinami (Obr. 6).

Obr. 5: Na třetím článku zadečku se klene tmavý oblouk.

Obr. 6: Poslední článek klepet samců je šedý a je pokryt štětinami.

Jedním ze základních rozlišovacích znaků krevet jsou zuby nacházející se na rostru krevet (hrot, který vybíhá z hlavové části krunýře) (Obr. 7). Jedinci druhu M. dayanum mají na rostru 6-13 dorzálních zubů a 3-7 ventrálních zubů.

Obr. 7: Jedním ze základních rozlišovacích znaků krevet jsou zuby nacházející se na rostru krevet.

Chov je povětšinou bezproblémový, musíme však znát určitá specifika druhu. Několik měsíců po vpuštění do akvária se v populaci Macrobrachií vyprofiluje dominantní samec, který celé akvárium považuje za své teritorium. Záleží samozřejmě na velikosti akvária, ve dvouset a více litrových nádrží můžeme nalézt i několik dominantních samců. Tento samec má výrazně větší klepeta než ostatní samci a výlučně on se páří se samicemi a plodí s nimi potomstvo. Někdy se stane, že se při obraně svého teritoria samec pustí do šarvátky s ostatními samci v akváriu. Potom se může stát, že slabší samec příjde o klepeto. Tato situace však pro slabšího samce není fatální a klepeto či jiná končetina po svleku krevetě doroste (Obr. 8).

Obr. 8: Samec, kterému dorůstá levé klepeto, o které přišel v boji se silnějším samcem.

Soužití s drobnějšími krevetami či středně velkými neagresivními rybami je možné. Měli bychom však mít na paměti, že na malém prostoru může docházet k potyčkám mezi Macrobrachii, závojnaté druhy rybek by s Macrobrachii také neměly být chovány (Macrobrachia jim mohou oštipovat ploutve. Drobné rybky by mohly být Macrobrachii pozřeny.

Obr. 9: Skrze krunýř prosvítají poměrně velká vajíčka pod pleopodami na zadečku samice.

Voda v akváriu by měla mít 20 – 30 °C, pH 6,5 – 7,5. Akvárium by mělo mít alespoň 50 litrů, raději i více. Stejně jako ostatní korýši, nesnáší tyto krevety byť i stopové množství měďi. Nádrž by měla obsahovat množství úkrytů (po svleku mají krevety měkký krunýř a jsou snadno zranitelné). Úkryty z jávského mechu a jiných jemnolistých rostlin jsou v akváriích s krevetami samozřejmostí. Svlečky krevet v akváriu necháváme – jejich požíráním si jedinci doplňují stravu. V přírodě se tato Macrobrachia živí povětšinou uhynulými rybkami. V zajetí je krmíme klasickou stravou pro všežravé akvarijní ryby, můžeme přidávat i kopřivy. Nejraději mají živou stravu – perloočky, larvy hmyzu, nítěnky apod.

Obr. 10:  Z vajíček se líhnou malé téměř průhledné krevetky.

Odchov taktéž není příliš problematický. Chovatelé krevet mají často v povědomí mýtus, že všechny druhy rodu Macrobrachium mají larvální stádia. Právě M. dayanum patří mezi druhy, které larvální vývoj postrádají. Na tento fakt ukazuje už i to, že samice po oplození nosí pod pleopodami jen několik desítek vajíček. Vajíčka jsou velká (cca 1 x 2 mm) (Obr. 9). Oproti tomu krevety s larválním vývojem mívají obvykle několik set maličkých vajíček. Samice nosí vajíčka 30 – 50 dní. Z vajíček se líhnou malé téměř průhledné krevetky, které se první část svého života ukrývají (Obr. 10).

Obr. 11: Rostrum a oči na stopkách právě vylíhlé krevetky.

Obr. 12: Klepeto mladé krevetky je již také opatřeno drobnými štětinkami.

Z Obr. 11 a 12 je patrné, že již mají plně vyvinuté rostrum a klepeta a skutečně tedy nejde o larvy. Po cca dvou až třech týdnech se začnou mladé krevetky zbarvovat jako jejich rodiče (Obr. 13) a po dvou měsících můžeme v akváriu pozorovat téměř věrné kopie rodičů s tím, že většinou ještě nerozlišíme pohlaví mladých jedinců (Obr. 14).

Obr. 13: Na cca 14 dní starých krevetkách je již vidět, že se začínají zbarvovat.

Obr. 14: U mláďat do dvou až tří měsíců nelze rozeznat pohlaví jedince, ale vypadají již jako kopie svých rodičů.

Celkově jde říci, že Macrobrachium dayanum je druh, který není v akváriích chovaný často, nejde o barevně atraktivní krevetu. Z hlediska jejího chování je však velice pozoruhodná a pozornost chovatelů si jistě zaslouží.